Deprecated: iconv_set_encoding(): Use of iconv.internal_encoding is deprecated in /data/web/virtuals/2423/virtual/www/divosi/libs/Nette/loader.php on line 16
Divoši - Vojkovice
pathfinder divoši

Divoši Vojkovice

86. oddíl Klubu PATHFINDER,z.s.

Vítejte na naších stránkách

Zde se dovíte o připravovaném programu, o činnosti a aktivitách, nebo si prohlédněte fotky a videa.

12 neporazitelných

Tábor 2017

Fotky:

Vojkovický RAJD

rajd.jpg

V neděli 20. září proběhl 1. ročník cyklistického závodu pro děti do 15 let Vojkovický Rajd. Závodu se zúčastnilo okolo 20 závodníků z Vojkovic a Bystřice n/O. Výsledky závodu si můžete prohlédnout na adrese http://rajd.vojkovice.net a fotografie již brzy v naši fotogalerii.

european-knights-helm-8108.png

Tábor 2015 – Výprava za tajemstvím rytíře

Putovní tábor „Po stopách Jana Sokola z Lamberka“

oslava1.jpg
  • účastníci – 13 dětí,7 dospělých
  • trasa – Kralice nad Oslavou – Náměšť nad Oslavou

Začátek putování byl v Kralicích, prošli jsme muzeum Bible Kralické a paní, která nás provázela nám dala výtisk z dobového lisu, a na druhé straně byla kupodivu šifra, která po vyluštění odpověděla na otázku – kterým směrem jít dál. Ještě ten den jsme ušli asi 10 km kolem řeky Chvojnice a na noc jsme se utábořili na místě zvaném Katovna. Bylo to pár opuštěných chatek, ale uprostřed byla studna s pitnou vodou a celkem čistá latrýna na kraji lesa. Protože byl na noc hlášený deštík, děcka si postavily z folie stříšky nad sebe, George jako starý mazák počkal, za chatkou objevil matrace, dal si je na verandu jedné z chatek, nato celtu a spacák, a celou noc spal v suchu a na měkkém…

Další den – v pondělí – jsme se probudili do krásného slunečného dne. Ještě jsem zapomněl napsat, že v dopise, který děcka vyluštily, bylo taky napsáno, že na místě zvaném kozí hřbety je ukryta kronika z 15 století o životě Jana Sokola… A opravdu tam byla. A protože kozí hřbety jsou krásné skály, děti je využily ke slaňování… Tak další den: Protože jídlo na snídani jsme měli v autě asi 3 km. dál, tak jsme sbalili věci a pokročili jsme k místu, kde bylo auto a jídlo. Byl to soutok řeky Chvojnice a Oslavy. Tam jsme posnídali, a děcka se vydaly na zříceninu Levnov, kde byl další dopis. Na tomto místě jsme i uvařili oběd, byli jsme tam až do pozdního odpoledne, hráli jsme různé hry. V podvečer jsme sbalili věci a šli jsme dál na místo, kde jsme měli spát – byla to zřícenina zvaná Kraví hora. Tam jsme se utábořili a udělali ohníček a četli jsme kroniku o rytíři Janu Sokolovi z Lamberka. Na konci druhé stránky byl jakýsi tajemný piktogram. Nevěděli jsme, co představuje, ale asi byl důležitý, a tak jsme se rozhodli si ho dobře zapamatovat. Ulehli jsme k spánku. Ve dvě hodiny v noci nás vedoucí vzbudili a řekli nám, že musíme místo rychle opustit. Dali jsme se na noční pochod až k řece Oslavě, tam jsme již za svítání postavili přístřešky a dospali jsme noc…

V úterý ráno jsme se po nočním pochodu probouzeli trošku později, asi v půl deváte. Ale to nevadilo, protože na tomto místě jsme chtěli být celý den. Posnídali jsme a dopoledne jsme hráli různé hry. V čase oběda bylo třeba navařit oběd. A protože jsme měli vařit nudle, rozhodli jsme, že každá družinka si bude vařit sama a kdo to bude mít nejrychleji a nejvíc chutné, bude patřičně obodován. Jenže se zvedl dost silný vítr a vařit nad ohněm ve větru – to je problém. Nejlépe to vyřešili vedoucí, ti si udělali z celty závětří a zatímco někomu se ještě nevařila voda, vedoucí už měli po obědě. Ale pak samozřejmě šli pomoct ostatním, tak až všichni dobře poobědvali. Odpoledne zase různé hry, koupání v řece a zase navečer jsme pokračovali dál na místo kde budeme spát. Bylo to na konci chatové oblasti, kde už byly jen opuštěné a prázdné chatky.Tam jsme se utábořili, připravili přístřešky na spaní, také postavili dva stany a u táboráčku si povídali zážitky z celého dne, co se komu líbilo nebo nelíbilo, a taky si přečetli další část kroniky…Šli jsme pak spát, ale ráno nás čekalo překvapení – ale to zase příště :-)

středa: Ráno jsme se probudili a zůstali jsme bez vedoucích, a na  místě uprostřed byl položený dopis od vedoucích, že se máme sbalit sami a že nás čekají na místě zvaném kančí louka a mají pro nás připravenou snídani – vaječinku s chlebem. Sbalili jsme se, uklidili místo, aby nikdo nepoznal, že na tomto místě někdo nocoval a šli jsme na kančí louku. A opravdu: na krásném místě nás čekali vedoucí a voňavá vaječinka v kotlících. Posnídali jsme a čekala nás výprava na druhý břeh řeky Oslavy – hledání dalšího dopisu. na tomto místě jsme měli být celý den a taky zde nocovat. A taky jsme zde měli vařit oběd, a dneska měl být báječný – rizoto s kuřecím masem a okurkama. Oběd se dokonale povedl, a po obědě jsme hráli různé hry, ale hlavně lakros – prastarou hru indiánů. Večer táboráček, čtení kroniky a opět ten tajemný piktogram… k čemu asi jsou?

Čtvrtek  Ráno jsme se probudili, žádné překvapení nás nečekalo, i vedoucí byli s námi. Posnídali jsme vánočku s nutelou a mléčko, a měli jsme se přesunout do hlavního místa celého putování – na zříceninu hradu Lamberk. Po namáhavé cestě plné nástrah v podobě zasypané stezky kameny nebo převrácenými stromy jsme se konečně vyšplhali na vrchol kopce, kde kdysi stál hrad Lamberk. Nyní jsou tam už jen zříceniny. A v celém okolí jsme objevili podobné piktogramy, jaké byly v kronice! Ještě že jsme si ty správné pamatovali a pod každým z nich bylo nějaké slovo. Po složení celé věty jsme našli opravdový poklad – odkaz Jana Sokola pro nás, že máme byt v životě jako on – vždy čestní a hotoví pomáhat lidem a vlasti. Pak jsme pokračovali dál krkolomnou cestou kolem řeky na místo, kde jsme měli strávit poslední noc. Cestou jsme procházeli kolem rekreačního střediska s bazénem a po dohodě s majitelem jsme se zastavili, vykoupali se a zaplavali v bazénu. A protože to byl hodný člověk a fandil nám, nechal nás tam úplně zadarmo. Mohli jsme využít i občerstvení a nakoupit různé limonády a nanuky. Pak jsme středisko opustili a utábořili jsme se na okraji louky kousek za rekr. střediskem. Na večeři jsme vařili špagety se sýrem a kečupem. po táboráčku jsme ulehli ke spánku.

pátek Ráno jsme se probudili, posnídali chleba a potraviny, které nám zbyly, sbalili jsme věci a nejbližší cestou se dopravili na nádraží do Náměšti nad Oslavou. v jednu hodinu jel vlak do Brna a pak autobusem domů

1. místo – Zlín-ball

img-0756.jpg

Poslední listopadový den pořádal zlínský oddíl Daleká cesta turnaj v Kin-ballu. Protože nás Kin-ball baví a chtěli jsme vylepšit loňské druhé místo, neváhali jsme a do Zlína přicestovali v počtu osmi hrajících, čili dva samostatné týmy. Celkem se turnaje zúčastnilo asi dvanáct týmů. Oba naše týmy děvčata i chlapci si vedli zpočátku velice dobře, ale v posledním utkání proti našim děvčatům nastoupily dva týmy z jednoho oddílu a to byla přesila proti které jsme již neměli šanci. Sedmé místo, ale taky není nejhorší a důležité je, že jsme si dobře zaběhali. Chlapci takovou smůlu neměli a nasbírali největší počet bodů a zdrcujícím způsobem zvítězili.

Na konec turnaje si samozřejmě zahráli ještě vedoucí proti dvěma nejlepším týmům turnaje. Hráli dobře, ale proti Divochům neměli šanci a tak naši chlapci, v závěrečném exhibičním utkání, porazili nakonec i vedoucí a potvrdili tak, že vítěztví v turnaji nebylo náhodné. Sláva vítězům. ;-)

Výprava na Velkou Čantoryji

Byla nádherná podzimní neděle, když jsme stoupali směrem z Nýdku po Rytířské naučné stezce vzhůru na nejvyšší český vrchol Slezských Beskyd. Velká Čantoryje nás přivítala prudkým studeným větrem a nahoře na rozhledně se to dalo vydržet opravdu jen chvíli. Posilnili jsme se na lavičkách u polského bufetu a podél hranice vyrazili na zpáteční cestu.

Po celou dobu jsme sbírali informace o zdejším okolí z informačních tabulí. Tak jsme se dověděli kdo byl Jiří Třanovský, co jsou kurloky, nebo kdo podle legendy odpočívá v tajných slujích této hory.

Akci jsme tradičně ukončili pokřikem.

ma®ty

« Předchozí 1 2 3 4 Další »